Dívka z obrazu

Karel Gott

HmKolikrát jsem stál tam, před tím E7krámkem,
kde mě Ghřál i Hmmráz.
V myšlenkách jsem kráčel starým E7zámkem,
jenom Gjá a Hmčas.
GKolikrát, když slunce vlídná Azář zlátla,
F#mze starého rámu dívčí Hmtvář mě zmátla,
Emdívčí tvář, jak růže ukryA7
v šál okroDGD7-ý.
GČekal jsem, že dá mi znameAní, zbytečně,
F#mdívala se na mé trápeHmní netečně,
Empřesto jsem ten obraz toužil
A7mít v podkroDGD-í. F#7 
Přišel náhle pán a obraz koupil,
snad jí má teď rád.
Jen já vím, že vůbec neprohloupil
a nemůžu spát.
Nehledám už úsměv neměnný z plátna,
tahle krása bývá u ženy málo platná,
sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou.
K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní,
nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní,
malíři mi tohle rouhání
A7jistě promiDno-o-oG-o-oD-ou. D7 
Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne,
nemusí mít ani nádherný šál okrový.
Nečekám už tajná znamení, zbytečně,
teď už vím, kde láska pramení skutečně,
teď už vímn, že na mé znamení odpoví.
Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la,
lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la.
Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:16:19.667+00:00
Výsledky hledání: